Obsah - rychlé vyhledávání:

Typický scénář  FTR

HODNOCENÍ   PRÁCE  –  ideál, penalizované a vylučující chyby

Vlastní   průběh   FTR

Závěrečný rozstřel  o CACIT

Způsob posuzování Field trialů

Kritéria  hodnocení

Posuzování psa

Závěr

Typický scénář  FTR

1.      Při představené leči rozestaví rozhodčí psi tak, aby měli tu nejlepší možnost vidět dopad zvěře. Rozhodčí rozhodnou, kdy bude pes vyslán pro aport zvěře, což se u již zhaslé zvěře normálně děje až po skončení leče.

2.      Při ploužení postupují rozhodčí, zkoušení psi s vůdci a střelci (obvykle jeden střelec na jednoho rozhodčího) společně v jedné linii dopředu. Když je střelena zvěř, celá linie se zastaví.

      Teprve na pokyn rozhodčího vyšle vůdce psa, aby zvěř přinesl. Pokud pes vyrazí pro zvěř bez povelu sám, je z FTR vyloučen. V případě postřelení zvěře je pro tuto pes vyslán neprodleně, ale zase až na pokyn rozhodčího.

q       Právě zkoušený pes nesmí mít na krku žádný obojek.

q       Trestání psa v průběhu zkoušek má za následek okamžité vyloučení.

q       Psi mající stejného vůdce jsou dle možností zkoušeni odděleně.

q       Žádný pes nesmí být vyloučen ze zkoušek dokud nebyl oceněn dvěma rozhodčími, pokud se ovšem nedopustil vylučující chyby.

q       Rozhodčí mají právo nechat přinést zvěř jiným psem než tím, pro kterého byla střelena.

q       Záměna aportů – pes uchopí jeden kus a následně jej vymění za jiný – vyloučení.

q       Pes přinese jiný kus než pro který byl poslán. Pokud jsou tytu kusy od sebe vzdáleny méně než asi deset metrů nejde o chybu. Pokud je odchylka opravdu velká např. více než 45 stupňů – rozhodčí ohodnotí výkon a úměrně sníží známku z poslušnosti a ovladatelnosti. Zde se nedržme uvedených čísel, vše posoudí podle okolností rozhodčí na místě.

       Rozhodně není nutné, aby rozhodčí byli hned v prvním kole příliš přísní , samozřejmě s vylučujícími chybami se nedá nic dělat. Vůdci i jejich psi potřebují určitý čas na to, aby se dostali do tempa.

        Ono v tom prvním zahřívacím kole jde sice už o body, ale v těch následujících jde o „přežití“. V dobře vystavěném a řádně posouzeném FTR nakonec „dojde“ na každého. Vyhraje pak jenom ten, který je v den soutěže skutečně nejlepší. Nejsou ojedinělé případy, že při dvoudenních soutěžích pes, který vyhraje v sobotu,  se v nedělí neumístní. Takový ale současný FTR je.

HODNOCENÍ   PRÁCE  –  ideál, penalizované a vylučující chyby

a)      Ideální retriever je pozorný, „pevný na stanovišti – steady“ a klidný, aniž by vyžadoval pozornost svého vůdce. Má zvěř dobře markierovat a delší čas si pamatovat místa jejího dopadu. Když je vyslán pro aport, má být při jejím hledání vytrvalý, prokazovat iniciativu, dobrý nos a schopnost zvěř vystopovat. Má pracovat v každém terénu a bez povzbuzování vstupovat do vody. Pracuje tak, aby svému vůdci vyhověl – zalíbil se mu, (will to please) a je s ním v dobrém kontaktu, aniž by však byl na něm závislý. Když najde zvěř, měl by ji rychle, korektně a v měkké mordě přinést vůdci a korektně odevzdat.

b)      Penalizované chyby – psi, kteří se jich dopouští by neměli  získat I. cenu

-         nadměrná závislost na vůdci  -  pes má potíže, má-li se vzdálit od vůdce

-         hlasité působení vůdce na psa – hlasitost ale musí odpovídat vzdálenosti vůdce

-         neklidné chování na stanovišti, vyžadující příliš pozornosti vůdce

-         špatná kontrola nad pohybem psa (ovladatelnost ) nebo zbytečné rušení v cílovém prostoru

-         špatný marking nebo špatná schopnost zapamatování si místa dopadu zvěře

-         špatné vodění u nohy

-         lajdácké, nepořádné aportování

-         pomalá práce nebo práce s malou iniciativou

c)      Vylučující chyby  (pořadí dle francouzského textu)

-         vyražení psa z místa u nohy vůdce bez povelu s úmyslem přinést zvěř tak, že pes musí být zastaven povelem. Pokud vůdce dá dodatečný povel psovi, který nevyrazil, není to v žádném případě důvod k vyloučení

-         napínání řemenu

-         záměna zvěře – pes už jeden kus sebral a následně jej zaměnil za jiný

-         tělesný kontakt se psem – např. korekce rukou

-         trestání psa

-         agresivní chování

-         tvrdá morda – mačkání

-         načínání, hrobaření

-         kňučení nebo štěkání

-         strach z výstřelu

-         „ocitnutí se psa mimo kontrolu, honění zdravé zvěře  nebo další lovení se zvěří v mordě.

-         odmítnutí vstupu do vody

-         odmítnutí aportu nalezené zvěře

-         trvale velmi hlasité povely vůdce

-         nedohledání zvěře, kterou však za stejných podmínek dohledal následující pes nebo ji nalezl rozhodčí

Vlastní   průběh   FTR

1. V prvním – „zahřívacím kole“

   by měla lovená zvěř dopadat do přehledného prostoru, rozhodně ne přímo mezi psy, i když výjimkám nelze zabránit. Mimořádné situace může rozhodčí zohlednit. Pes je vysílán buď z daného stanoviště, nebo si na pokyn rozhodčího popojde tak, aby byl předváděný aport plnohodnotný.  Pokud psa vidíme po celou dobu co pracuje, umožní nám to posoudit jeho výkon podle všech hledisek – viz. dále „Způsob posuzování Working tesů a Field Trialů“.  Zde také vidíme zda pes zvěř zamění  nebo jak moc jeho práci ovlivňuje to, že vidí i jiné bažanty. Psi, kteří zde nejvíce chybují už do dalších kol nepostupují. Každý by měl mít možnost přinést dva kusy.

2. V druhém kole již začíná „utahování šroubů“

 -   zde zkoušíme nejprve jednoduché a potom i dvojité blindy.

     Používána je již ulovená zvěř. Místa kam položit aport - blind a odkud bude vypouštěn pes stanoví vrchní rozhodčí. Psa je možno vypustit ze stanoveného místa nebo z ploužení (více psů). Pes nesmí vidět kde je aport – blind. Při ploužení udělá při zakládání nového blindu celá řada čelem vzad a postupuje směrem od blindu. Zakládání aportu – blindu se provádí tak, že jeden rozhodčí projde krytem a odhodí zvěř na okraj krytu. Tento rozhodčí se střelcem se dle možnosti schovají. Účastníci a ostatní rozhodčí postupují při ploužení v řadě podél krytu. Rozestupy stanoví vrchní rozhodčí. Když se tato řada asi na 20 – 30 kroků přiblíží k aportu – blindu, střelec na pokyn rozhodčího vystřelí. Řada se zastaví a vůdce, který je nejdál od aportu je vyzván, aby vyslal psa. S tímto psem může vůdce předstoupit před řadu.  Po ukončení úlohy se vyzkoušený pes s vůdcem přesunou na nejbližší pozici a celá řada se o jedno místo posune.  Po celou dobu ploužení   je u všech psů v řadě posuzován klid na stanovišti.  V této části trailu by blind neměl být dále než 100 kroků a vzdálenost mezi blindy by měla být asi polovina vzdálenosti, na kterou jsou psi vysíláni. Začínáme samozřejmě s kratšími vzdálenostmi. Pes je vysílán z prostoru s nížším porostem a aport – blind je umístněn na okraji lesa nebo vyšší krytiny. Pozor – svou roli zde hraje i směr a rychlost větru. Pro vyšší pohodlí soutěžích a lepší přehled diváků je možno prostor aportu vhodně vyznačit, buď přímo nad aportem nebo jakousi „brankou“, kde je aport uprostřed. Vrchní rozhodčí stanoví časový limit, do kterého by měly být úlohy splněny. Tento čas je závislý na stanovené vzdálenosti a na charakteru terénu – bývá to do 3 minut u jednoduchého blindu a do 5 minut u dvojitého blindu.

     Tato část Field trailu je pojata jako volná soutěž, ze které by měli být vybráni ti nejlepší pro rozstřel. O spravedlnosti tohoto výběru by měli být přesvědčeni nejen rozhodčí, ale i účastníci a diváci. Měl by to být jakýsi „zlatý hřeb“ celého trailu, neboť se může stát, že k rovnosti bodů nedojde a v tom případě se závěrečný rozstřel nekoná.

     Zde nejvíce pracujeme na popularizaci field trialu a získáváme nové zájemce o výcvik a to je úkol velmi závažný.

     Dojde-li  k bodové shodě konečných součtů, jsou vybráni ti nejlepší pro rozstřel, jehož výsledek je obrazem toho, jaká je úroveň nejlepších účastníků trailu. Tento rozstřel může být i vícekolový, takový, aby nebylo pochybnosti o tom kdo je nejlepší, kdo druhý, …. Pořadí rozhodne o tom kdo dostane CACT, případně res.CACT. Tento rozstřel je postupně stále těžší a končí tím, že jednotliví účastníci postupně odpadnou – nesplní požadovanou úlohu.

     Pokud se do první ceny dostanou další psi, kteří mají méně bodů než ti z rozstřelu, bude na základě předvedených výkonů rozhodnuto o tom, zda i jim bude udělen CACT. Při případné další bodové shodě mezi těmito účastníky, může o  udělení CACT, případně i res.CACT rozhodnout rozhodčí přímo na základě dosavadních výkonů. Pokud rozdíl ve výkonnosti mezi nimi není jasně zřetelný, může dojít  k dalšímu „malému rozstřelu“.

Závěrečný rozstřel  o CACIT

-         zde musíme vycházet z Mezinárodního reglementu pro Field Trial, který jsme bohužel dostali k dispozici příliš pozdě.

-         u Mezinárodního FTR je možno provést závěrečný rozstřel o CACIT – tohoto rozstřelu se mohou zúčastnit pouze retrieveři, kteří již v tom právě probíhajícím Field Trialu získali titul CACT. Tito psi však musí být starší 18 měsíců – viz. Mezinárodní reglement.

-         u závěrečných rozstřelů je nutno vyžadovat nejméně dvojitý blind + handling, případně i svádivé aporty, atd.  Vzdálenosti pro vysílání psa a mezi blindy zde už nejsou limitovány. Úlohy se postupně ztěžují a konkurenti odpadají. CACIT jako jediný nejlépe splní poslední, nejtěžší úlohu.

-         Může se však také stát, že k tomuto rozstřelu vůbec nedojde.

     Pes, který dvojitý handling v požadovaném pořadí a stanoveném časovém limitu nezvládne, nemůže dostat titul  CACIT ani CACT.

     Nebojme se „rozstřelů“, je to ta nejzajímavější a nejnapínavější součást FTR, která dokáže účastníky i diváky plně zaujmout. Je to ta nejlepší propagace pro FTR.

     V ostatních zemích při FTR vůbec nepoužívají soudcovské tabulky a celý FTR je od začátku do konce jeden velký rozstřel. Rozhodčí se nezabývají pořadím. Přesně se drží dikce reglementu a hledají hlavně toho nejlepšího psa a stanoví pořadí na předních místech. 

     Předložený typický scénář je pouze pomocným vodítkem pro rozhodčí, kteří musí o skutečném průběhu FTR rozhodnout až na místě, vycházejíce při tom z vlastních zkušeností,  místních možností a ze současně dosažené úrovně našich psů.

     Rozhodčím rozhodně nelze nic předepisovat a těm zahraničním už vůbec ne. Nebuďme na ně příliš přísní, oni jsou těmi, kteří musí rozhodnout „tady a teď“. My ostatní, v dnešní době videorekordérů, máme daleko více času na případné detailní a opakované posuzování sporné situace.

     Rozhodčí posuzují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a my jim můžeme pouze přát, aby se jim jejich práce dařila a aby jejich svědomí zůstalo pokud možno čisté.

     Hlavně na našich rozhodčích závisí jaký bude další vývoj FTR u nás. Na nich závisí kolik najdeme nových zájemců o výcvik a kdy se konečně začneme přibližovat Evropě.

Způsob posuzování Field trialů

Kritéria  hodnocení

     Rozhodčí posuzují  podle mezinárodního - anglického způsobu posuzování Field Trials. Nehledají tedy pouze chyby psa, nýbrž posuzují celkový dojem, který za sebou pes a vůdce zanechali. Tento způsob posuzování je zaměřen pozitivně, ne tedy pouze tak, jak je u našich loveckých zkouškách zvykem, strhávat psovi body systémem chyba násobená koeficientem. Rozhodčí nosí v hlavě vlastní představu ideální práce a porovnávají s ní předvedený výkon.  Jednoduše řečeno – vítězem je ten, kterého by si rozhodčí po soutěži nejraději odvezli s sebou domů.

Posuzování psa

     Při posuzování psa rozhodčí pozoruje jak pes chodí u nohy, jak je steady – klidný na stanovišti, jak používá nos, jak umí hledat, jaký má marking, jak aport uchopí, přinese a předá, jak je ovladatelný a jak spolupracuje s vůdcem. Na hodnocení mají vliv i vrozené vlastnosti, které se projevují ve „Style“, „Pace“ a „Drive“.

„Style“ –  jsou nuance v pracovním pohybu psa, které zprostředkovávají pozorovateli dojem,  jak je pes cílevědomý, úspěšný a hlavně nadšený pro svou práci. Styl je i estetika pohybu. Projevuje se rychlostí, lehkostí a plynulostí pohybu, k vyjádření stylu patří i akce prutu. Patří sem i způsob jakým pes hledá a přináší. Styl se nedá natrénovat, je to vrozená vlastnost. Je možné, že mladý pes v tomto směru může působit ploše, ale v průběhu tréninku získá postupně sebevědomí, které má vliv na další rozvoj jeho stylu.

Při posuzování stylu si je rozhodčí vědom toho, že různé rasy  retrieverů se různě pohybují a na pozorovatele mohou různě působit s ohledem na různost jejich stavby těla i osrstění.

„Drive“ – „tah na branku“  – je kombinací vůle, rozhodnosti a horlivosti psa s cílem vykonat svou práci bez ohledu na těžkosti a problémy. Projevuje se ve způsobu práce při prohledávání krytin a v překonávání obtížných překážek.

„Pace“ – pod tímto pojmem rozumíme nejenom samotnou rychlost, nýbrž také ovladatelnost, ale hlavně vrozenou  šikovnost psa. Pes by měl být pouze tak rychlý, jak to odpovídá kvalitě jeho nosu. Pokud je na svůj nos příliš rychlý, je tato rychlost posuzována spíše negativně. Bývá pravidlem, že rychlí psi mívají i dobré nosy a rychleji dokončí svou práci. Pokud na zkouškách psi předvedou stejnou práci, rychlejší se umístní před těmi pomalejšími.

     Tréninkem se dá pomalejší pes zrychlit, ale nikdy nedosáhne té kvality „Pace“, která   diváky tak fascinuje.

Jde o specifickou schopnost retrieverů a proto je na ni při hodnocení kladen zvláštní důraz. Pes si má místo dopadu aportu zapamatovat a bez ohledu na vzdálenost k němu v přímém směru běžet. Při markingu rozhodčí posuzuje jak pes běží k místu dopadu aportu, jak prostor dopadu prohledává - když aport nenajde ihned, jak jej uchopí, přinese  a odevzdá. Schopnosti pro marking jsou do značné míry vrozeny, ale dají se systematickým tréninkem posílit.

   „Picku up“ – způsob uchopení aportu. Pes má aport rychle a korektně uchopit, nejlépe tak, že se při tom to vůbec nezastaví. Potíže může působit porost v místě dopadu, tráva nebo větve, které se dostávají psovi do mordy. Zvláště psi s měkkým úchopem berou aport v hloubi houští velmi opatrně. Protože trvale pomalé uchopení zabírá značný čas, je hodnoceno jako nedostatek.

     Při posuzování psa zohledňují rozhodčí i systematičnost jeho práce.  Mnohým psům je tato schopnost vrozena, jiní musí určitou systematičnost získat cíleným tréninkem. Rozhodčí posuzuje jak pes využívá terén, jak pracuje s větrem, jak hledá nosem, jak systematicky prohledává prostor a jak se v daném prostoru drží. Rozhodčí by chtěl vidět samostatné systematické hledání psa v prohledávaném prostoru, tak zvanou přirozenou schopnost hledat – angl. natural hunting ability. Při hledání má pes ukázat  samostatnost, vytrvalost i vlastní iniciativu.

     Při práci více psů najednou, má každý z nich pracovat samostatně a ostatních si nevšímat. Rovněž jim nesmí brát z mordy jejich kořist – aport.

     Rychlost při hledání i při návratu je velmi závislá na typu terénu, při posuzování je nutno i na toto brát zřetel. Na rovině s nízkou trávou se pes pohybuje samozřejmě rychleji, než v těžkém terénu. V principu můžeme říci, že pes by měl být stejně rychlý při cestě tam i zpět. Po uchopení aportu by se měl vrátit nejkratší cestou – přímo. Pomalé návraty je nutno penalizovat.

     Při cestě zpět posuzuje rozhodčí i způsob jakým pes aport drží. Vrozený griff je u různých ras různý. Goldeni a labradoři mají sklon k příliš měkkému uchopení, které může vést až k upuštění aportu. Flati naopak mají sklon k příliš silnému stisku a k mačkání.

     Při zpáteční cestě se může stát, že jim vypadne aport z mordy. Když potom aport znovu samostatně bez povelu uchopí a tuto chybu už neopakují, nemá to za následek nižší hodnocení. Retrievři jsou právě pro tuto „měkkou mordu“ vysoce ceněni. Chybou je příliš pevný stisk, který může vést k poškození dummy nebo zvěře a tím až k následnému možnému vyloučení ze zkoušek.

Pes má přiběhnout až těsně k vůdci. Negativně se posuzuje, když vůdce musí ke psu pokročit nebo když pes jednou nebo vícekrát vůdce oběhne. Při odevzdání aportu musí pes radostně a se zdviženou hlavou předat aport vůdci. Celá předávka má proběhnout klidně. Hektické předání nebo upadnutí aportu při předávce vidíme neradi. Pes také nemá znovu chňapat po již jednou odevzdaném aportu.

Posuzuje se i spolupráce mezi psem a vůdcem. Nejvyšším cílem je vykonat práci rychle a minimálně rušit v okolí, tedy s nejvyšší účinností – nejefektivněji. Kde je to zapotřebí, vůdce má psa podporovat. Na posouzení psa má vliv poslušnost a ovladatelnost. Žádána je samostatnost, pokud je to však zapotřebí, musí pes reagovat na povely a signály vůdce.

Závěr

     Dobře předvedený „Styl, Drive a Pace“ – což volně přeloženo je suverenita, rychlost, houževnatost a chytrost je právě to, co nás na práci retrievera fascinuje. Tím pes u rozhodčího získává jakési „kladné body“ a rozhodčí jej v závěrečném hodnocení staví výše než psy, kteří toto nepředvedou. Takovému psu lze i leccos odpustit, „přivřít oko“. Je velmi pravděpodobné, že právě takového psa by si rozhodčí „chtěl vzít domů“ a …….

-         zde musíme vycházet z Mezinárodního reglementu pro Field Trial, který jsme bohužel dostali k dispozici příliš pozdě.

-         u Mezinárodního FTR je možno provést závěrečný rozstřel o CACIT – tohoto rozstřelu se mohou zúčastnit pouze retrieveři, kteří již v tom právě probíhajícím Field Trialu získali titul CACT. Tito psi však musí být starší 18 měsíců – viz. Mezinárodní reglement.

-         u závěrečných rozstřelů je nutno vyžadovat nejméně dvojitý blind + handling, případně i svádivé aporty, atd.  Vzdálenosti pro vysílání psa a mezi blindy zde už nejsou limitovány. Úlohy se postupně ztěžují a konkurenti odpadají. CACIT jako jediný nejlépe splní poslední, nejtěžší úlohu.

-         Může se však také stát, že k tomuto rozstřelu vůbec nedojde.

     Pes, který dvojitý handling v požadovaném pořadí a stanoveném časovém limitu nezvládne, nemůže dostat titul  CACIT ani CACT.

     Nebojme se „rozstřelů“, je to ta nejzajímavější a nejnapínavější součást FTR, která dokáže účastníky i diváky plně zaujmout. Je to ta nejlepší propagace pro FTR.

     V ostatních zemích při FTR vůbec nepoužívají soudcovské tabulky a celý FTR je od začátku do konce jeden velký rozstřel. Rozhodčí se nezabývají pořadím. Přesně se drží dikce reglementu a hledají hlavně toho nejlepšího psa a stanoví pořadí na předních místech.  viz. – ukázka výsledkových tabulek

     Předložený typický scénář je pouze pomocným vodítkem pro rozhodčí, kteří musí o skutečném průběhu FTR rozhodnout až na místě, vycházejíce při tom z vlastních zkušeností,  místních možností a ze současně dosažené úrovně našich psů.